Při stresu mozek pracuje minimální rychlostí a zbavuje nás našich obvyklých schopností, jako je chápání, rychlost či rozhodování.

STRES – strašák dospělých i dětí

Znáte to - „proč ti to tak dlouho trvá, dělej, nezdržuj, já musím do práce, mám schůzku, nestíhám ... „ a spousta dalších informací, které často říkáme svým dětem. Možná pro spoustu z nás rodičů, každodenní věty, které svým dětem neustále opakujeme. Dokonce i věříme tomu, že to všechno děláme právě pro jejich dobro. Musíme přece chodit do práce, abychom vydělali peníze a zajistili všechno co je potřeba.

Změňte přístup k sobě a ke svým dětem!

Nechci zde nikoho soudit, zda chodí do práce moc či málo nebo dokonce nabádat, abyste přestali chodit do práce úplně. Chtěla bych vás však vyzvat k tomu, abyste se na chvilku zastavili a pokud prožíváte to, co jsem popsala, tak abyste zkusili změnit přístup k sobě, ke svým dětem a možná k celému vašemu životu. Abyste se rozhlédli kolem sebe a zjistili, že je možné se radovat z maličkostí, umět říci něco hezkého jen tak nebo se jen tak usmát.
Tyto zdánlivé maličkosti bychom měli dělat nejen pro sebe, ale také pro naše děti. Vždyť naše děti jsou tu s námi jen na krátký čas, jsou to nejkrásnější, co jsme mohli do svého života dostat. A to jen na chvíli, protože dospějí, začnou si tvořit svůj život a budovat svoje rodiny, tak ať si pamatují jen to nejlepší. Ať si nevytvářejí různé nefunkční systémy přesvědčení, možná takové, na základě kterých fungujeme my.
Děti jsou naše zrcadla, kopírují od nás vše, co je naučíme ať vědomě či nevědomě. Jsme jejich učitelé, hlavně tím, jak se chováme, jak jednáme, jak žijeme. Neměli bychom na ně přenášet svoje napětí, ukazovat jim svoje obavy, strachy a z toho vycházející všudypřítomný stres.

Děti stresuje mnoho "banálních věcí"

Děti často mají svoje problémy, stresuje je mnoho situací, událostí a věcí, které se nám dospělým zdají být obyčejné a banální (ztráta oblíbeného předmětu, smrt křečka, odstěhovala se mi kamarádka, někdo mi urazil nebo řekl něco nepěkného) nebo je sami prožíváme velmi silně a vůbec si neuvědomujeme, jak je prožívá na naše dítě (rozvod, ztráta zaměstnání, nehoda nebo úmrtí někoho blízkého.
Problémy jsou často spojené se STRACHEM A STRESEM

Co to je STRES?

Myslím, že všichni dokážeme na tuto otázku odpovědět, všichni ten pocit známe a občas zažíváme. Nepříjemné napětí, obavy, stud ....
Při stresu mozek pracuje minimální rychlostí a zbavuje nás našich obvyklých schopností, jako je chápání, rychlost, kreativita či rozhodování. Pod vlivem stresu chápeme jen obtížně to, co čteme nebo slyšíme, nevnímáme správně realitu, nedaří se nám rozhodovat, jsme omezeni a zablokováni.
Děti, které žijí ve stresu a jsou vystaveny různým tlakům, které neumí samy zvládnout, neví, jak sdělit svému blízkému okolí (rodičům), co se děje. Často jim chybí podpora právě od svých rodičů.

Komunikace mezi dětmi a rodiči je nejlepším řešením

Pro děti a nejen pro ně, je vždy ideální a nejlepší forma řešení různých trápení a problémů fungující komunikace. Komunikace mezi dětmi a rodiči. Společné povídání o tom, co se děje, všude kolem nás, nejen ve škole. K tomu samozřejmě patří aktivní naslouchání, protože děti nám často sdělují své potíže i jinak. Vzájemnou společnou komunikací podporujeme v našich dětech sebejistotu, můžeme tak zvyšovat jejich sebevědomí a víru ve vlastní schopnosti.

Vždyť i my, když nám není úplně fajn, hledáme nějaké řešení. Někdy pomůže rozhovor s kamarádkou či přítelem, někdy musíme hledat řešení i jinde. Často pátráme po internetu nebo hledáme v různých knihách cestu, jak si zlepšit život, jak vyřešit situaci, která nás trápí. Tohle však naše děti nemohou, jsou odkázáni pouze na nás, na to, zda si všimneme toho, že se něco děje a my si občas všimneme dost pozdě. Když už se „něco" děje doopravdy.

Setkávám se také s tím, že se děti bojí nebo stydí o svých trápeních mluvit. Pokud jste vnímavý rodič, tak mi jistě dáte za pravdu, že můžeme zpozorovat různé odchylky v chování dítěte nebo neobvyklé reakce v naprosto standardních situacích.

Děti potkávají ve škole stresové situace

Nemusí se vždy jednat o problémové žáky. Mám zkušenost i s tím, že naprosto pohodový žák, který funguje a má samé jedničky se stane terčem posměchu za svojí zodpovědnost, díky svojí aktivitě vůči zadaným úkolům a svojí cílevědomosti. Najednou začne zpochybňovat to, co pro něj bylo v naprostém pořádku. I tohle může být zdroj stresu, který musí děti ve škole řešit.

Jak se svými emocemi a pocity pracovat?

Existuje celá řada možností, jak se naučit se svými emocemi a pocity pracovat. Jak je pochopit, přijmout a zvládnout. Zvýšit si sebevědomí a sebejistotu. Jednou z nich je cyklus kurzů pro děti SNADNÉ UČENÍ.
Také pořádáme různé velmi úspěšné kurzy a semináře pro rodiče a děti nebo zvlášť pro ženy a pro děti. Vždy využíváme různé cesty a terapie, základní však zůstává proces tvorby (artefiletika a arteterapie). Právě proces tvoření nám pomáhá překonávat bariéry, které nám brání o svých starostech, problémech či trápeních mluvit. V průběhu tvoření si dovolíme uvolnit naše myšlenky, uvědomíme si také svoje touhy a přání. Pokusíme se pochopit a překonat překážky, které nám brání k jejich splnění, najdeme podstatu svých problémů.

Najděme společně správnou cestu k našemu cíli!

Není zde důležité, jaký bude výsledek, zda obrázek či jiný výtvor bude krásný. Je však velmi důležité si uvědomit to, co se v člověku děje, jaké emoce a pocity nás při tvorbě napadají.
Tohle všechno je pro naše děti úžasný způsob, jak odhalit přesně to, co potřebujeme. Vnitřní potenciál, nastartovat vnitřní sílu a zvládnout všechno to, co nás či naše děti trápí.
Jak se říká, všechno chce svůj čas, tak i zde je nutné poskytnout dostatek času na to, najít si správnou cestu, která nás povede k našemu cíli.
Já mohu zodpovědně říci, že se nám společně s rodiči a dětmi daří, vždy najít ten správný směr.

Zdeňka Šulcová